
Třeboň – oblíbené turistické a lázeňské město s opojným všudypřítomným duchem historie získalo v červenci roku 2018 pro své návštěvníky dvě nové spojené destinace.
Muzeum Jana Žižky v Třeboni zde vzniklo proto, že husitství neodmyslitelně k jižním Čechám patří. Ulice Rožmberská, kde se Muzeum nachází ústí do Žižkova náměstí, vedlejší náměstí je Trocnovské, Masarykovo náměstí obkružuje Husova ulice. Vně hradeb najdete ulici Táboritskou, ulici Chelčického a mohli bychom pokračovat.
Jan Žižka byl rodák z nedalekého Trocnova. A protože byl vojenský génius, který si uměl spočítat síly a šetřit životy svých vojáků, Třeboň nikdy nedobyl. Možná ani nechtěl.
Jsme nový projekt a budeme rádi za jakoukoliv vaši podporu. Najdete nás i na Facebooku a na fóru webu husitství.cz

Galerie filmových zbraní v Třeboni
Pro děti a věčně mladé se v červenci v paralelních prostorech otevřela Galerie filmových zbraní. Děti nechají klid rodičům na čtení o Janu Žižkovi a mohou se vyfotit se středověkými zbraněmi, samozřejmě i v husitském hábitu.
Z promítaných videí se také dozvíte, jak se připravují bojové scény kaskadérů v historických filmech a jak se připravovaly šermířské scény pro světově proslulou počítačovou hru Kingdom Come Deliverance. Která se odehrává v době Žižkova života, kdy se České království brání Zikmundově invazi. Můžete si hru i vyzkoušet zahrát.
Muzeum
Historie není černá a bíla. Tak jako Karel IV. udělal několik strategických chyb a kontroverzí a nevidíme jej jen jako otce vlasti, tak jako Václava IV. nevidíme jen jako opilce, tak nevidíme Jana Žižku z Trocnova jako lapku a loupežníka, jak dnes rády média zdůrazňují.
Jan Žižka měl již za svého života aureolu ochránce království a knížete země. Byl celoživotní voják, možná žoldnéř, ale vždy bojoval na straně legitimního českého krále, ať už přímo za Václava IV, tak za Prokopa Lucemburského, spojence Václava. Kdyby neodrazil první dvě křížové výpravy proti Čechům, mohli bychom dnes mluvit německy nebo možná ani nebýt.
Jeho krutost byla ponejvíce jen odvetou za předchozí brutalitu katolické strany, protože Žižka neměl rád chaos a trval na disciplíně vojska. Vojenskou strategii a válečné umění předběhl možná o stovky let. Jan Žižka umřel tak chudý, jako byl chudý na začátku revoluce. Bohatství jej nezajímalo, zajímala ho vojenská stránka věci.